Jak hormony ovlivnňují hubnutí?

Proč se vám nedaří zhubnout? Možná za to můžou hormony.

Hubnutí není jen o kaloriích – klíčovou roli hrají hormony, které rozhodují o tom, zda tělo energii ukládá, nebo spaluje. Hormony můžou i za to, že vás pronásleduje vlčí hlad.

Dva hlavní hráči jsou inzulín (který ukládá cukr a tuk) a glukagon (který pomáhá spalovat tuky). Pokud je jejich rovnováha narušená, hubnutí se může zpomalit nebo úplně zastavit. A právě tady přichází na scénu vlčí hlad – nezastavitelná chuť na jídlo, která vás nutí sáhnout po rychlých sacharidech a zhoršuje celou situaci.

Možná jste si všimli, že někdy stačí sníst něco sladkého a brzy na to máte znovu hlad. To je přesně práce inzulínu – když je ho moc, krevní cukr rychle klesne a tělo si okamžitě říká o další jídlo. A tak se ocitnete v nekonečném kruhu chutí na jídlo a neustálého mlsání.

Jak to funguje v praxi? Podívejme se na příběh Jeníčka a Mařenky.

Bylo jednou jeden malý domeček na kraji lesa a v něm bydleli sourozenci Jeníček a Mařenka. Oba měli rádi dobré jídlo, ale každý jedl úplně jinak. A jedno měli společné: cítili se unavení, jejich bříška rostla a netušili proč.

3️⃣ Vlčí hlad: Proč máte neustále chuť na jídlo?

Mařenka jedla často, ale přesto měla neustálý hlad. Jakmile snědla něco sladkého nebo sacharidového, její hladina cukru rychle stoupla – jenže pak přišel pád, který způsobil další hlad a chuť na něco dalšího. 

Tento nekonečný cyklus, známý jako inzulínová houpačka, vede k tomu, že člověk jí pořád, ale nikdy se necítí opravdu sytý. 

Klíčem k ukončení vlčího hladu je stabilizace inzulínu a glukagonu – což znamená méně časté jídlo, ale správně sestavené.

4️⃣ Jak fungují Inzulín a Glukagon při spalování tuků?

Jednoho dne se v jejich bříškách objevili dva skřítkové: Inzulín a Glukagon. A měli naprosto opačné problémy.

🔹 Inzulín běhal zpocený sem a tam, s rukama plnýma klíčů.

🔹 Glukagon seděl stranou, připraven pomoci, ale nedostal vůbec šanci.

🗝 "Jeníčku, ty mě trápíš!" vydechl Inzulín. "Celé ráno nic nedělám, ale pak najednou sníš sušenku a cukr ti vystřelí jako raketa. Musím běžet a rychle ho uklidit. Jenže ty pak dlouho nejíš, tělo se lekne a myslí si, že přichází hladovění. Tak radši ukládám cukr rovnou do tukových sklepů. A večer? To už nevím, kam to dávat!"

🔓 "Jeníčku, já bych ti mohl pomoci." povzdechl si Glukagon. "Když dlouho nejíš, měl bych možnost otevřít sýpky a dát ti energii z tvých zásob. Ale ty mi pak hodíš do krku sušenku a celý můj plán je v háji. Místo aby tvoje tělo začalo spalovat tuky, Inzulín zase nastoupí a všechno zavře."

🗝 "A ty, Mařenko!" povzdychl si Inzulín, "ty jíš pořád! Jsem tak zaneprázdněný ukládáním cukru, že nemám ani chvíli klidu. A chudák Glukagon se ke slovu vůbec nedostane."

🔓 "Když tělo pořád dostává nové dávky energie, nikdy nemusí čerpat ze zásob," přikývl Glukagon. "Představ si, že tvé tělo má dvě úložiště energie – sýpku, kde se skladuje glykogen, a tukové sklepy. Pokud tělo dostává stále novou energii, nikdy nemusí otevírat tukové sklepy, protože si vystačí se sýpkou. Ale když dáš tělu pauzu mezi jídly, sýpka se vyprázdní a teprve tehdy se začnou otevírat tukové sklepy, což znamená spalování tuků."

Do jejich života vstoupil moudrý rádce 😉 a řekl:

🟢 "Jeníčku, když vynecháš snídani a pak sníš sušenku, cukr rychle vyletí nahoru a uloží se jako tuk. Pak nejíš a tělo si myslí, že musí šetřit. A večer, když se přejíš, už neví, co s tím. Musíš jíst třikrát denně, ale žádné přejídání!"

🟢 "Mařenko, ty jíš příliš často. Tvoje tělo si nikdy neodpočine od Inzulínu a Glukagon nemá šanci začít spalovat tuky. Zkus jíst jen třikrát denně – snídani, oběd a večeři. Nech mezi jídly pauzu 5–6 hodin, a uvidíš změnu."